Tradiční asijské byliny: rostliny jihovýchodní Asie od kurkumy po kratom

Když se řekne asijské byliny, většina lidí si vybaví vůni thajské polévky nebo žlutou barvu kari. Za každou z těchto vůní ale stojí konkrétní rostlina s vlastní historií, botanickým zařazením a místem v kultuře. V tomto přehledu představujeme sedm rostlin, které jsou s jihovýchodní Asií spojené nejtěsněji: kurkumu, galangal, citronovou trávu, pandán, betel (betelový pepř a areku), tamarind a kratom. U každé uvádíme, odkud pochází, do jaké čeledi patří a jak se tradičně používá v kuchyni, při obřadech či v řemeslech.

Thajské a asijské byliny v kostce

Jihovýchodní Asie – Thajsko, Malajsie, Indonésie, Vietnam, Kambodža či Filipíny – byla po staletí křižovatkou obchodu s kořením. Řada rostlin, které dnes považujeme za typicky „thajské byliny“, má přitom původ jinde: kurkuma se podle databáze Plants of the World Online (Kew) pěstuje jako kulturní plodina pocházející z jihozápadní Indie a tamarind přišel z Afriky. Jiné, jako galangal nebo kratom, jsou v regionu původní. Co je spojuje, je hluboké zakořenění v místní kuchyni a zvycích.

Kurkuma: rostlina, která barví rýži i roucha

Kurkuma dlouhá (Curcuma longa, čeleď zázvorovité – Zingiberaceae) je vytrvalá bylina, jejíž hlavní využívanou částí je sytě oranžový oddenek. Ve volné přírodě se nevyskytuje; Kew ji popisuje jako rostlinu známou pouze z pěstování, která pravděpodobně vznikla výběrem a vegetativním množením křížence divoké kurkumy (Curcuma aromatica) a příbuzných druhů.

V Indonésii se kurkumou barví slavnostní žlutá rýže nasi kuning, z níž se staví kužel tumpeng – ústřední pokrm společných hostin slametan při narozeninách, zásnubách či svatbách. Listy kurkumy patří na Sumatře do základu pokrmů, jako je rendang. Kurkuma sloužila také jako barvivo: tradičně se jí barvila roucha buddhistických mnichů v Barmě. Barvivo kurkumin se dnes používá i jako potravinářské barvivo s označením E 100.

Galangal: co to je a jak se liší od zázvoru

Galangal, česky galgán větší (Alpinia galanga, čeleď zázvorovité), je příbuzný zázvoru, ale jde o jiný rod. Podle Kew je původní od jižní Číny po západní a střední Malajsii, včetně Thajska, Kambodže, Vietnamu, Sumatry a Jávy. Oddenek je světlejší a tužší než zázvor a má ostřejší, pryskyřičnou a citrusovou vůni.

V thajštině se galangal nazývá kha a dal jméno polévce tom kha (doslova „vařený galangal“). Spolu s citronovou trávou a listy kafírové limety tvoří aromatický základ polévky tom yum i mnoha kari past. V Indonésii a Malajsii je známý jako lengkuas.

Citronová tráva: původ a použití

Citronová tráva, botanicky voňatka citronová (Cymbopogon citratus, čeleď lipnicovité – Poaceae), je statná vytrvalá tropická tráva. O jejím přesném původu se zdroje rozcházejí: Kew uvádí jako původní areál jižní Indii a Srí Lanku, jiné zdroje řadí její původ do jihovýchodní Asie. Dnes se pěstuje v tropech po celém světě.

V kuchyni se používá hlavně spodní, světlá část stébla – nadrcená, nasekaná nebo vcelku vložená do vývaru. Thajsky se jmenuje takhrai, indonésky sereh. Je stálou součástí polévek tom yum a tom kha, thajských kari past i indonéských kořenicích směsí. Zajímavost: české lidové označení „citronela“ je zavádějící, protože citronelová silice se získává převážně z příbuzných druhů, nikoli z C. citratus.

Pandán: listy, které voní jako jasmínová rýže

Pandán vonný (Pandanus amaryllifolius, čeleď pandánovité – Pandanaceae) je keřovitá rostlina s dlouhými, mečovitými listy. Kew uvádí jako původní oblast Moluky, divoké populace ale nebyly potvrzeny – rostlina téměř nekvete a množí se jen řízky, takže ji známe prakticky výhradně z pěstování v zahradách jižní a jihovýchodní Asie.

Co jsou tedy pandánové listy? Jde o aromatické listy, které se do jídla vkládají kvůli vůni a barvě a před podáváním se vyjímají. Vůni dodává hlavně látka 2-acetyl-1-pyrrolin – tatáž, která voní v jasmínové a basmati rýži. Listy se vaří s rýží v kokosovém mléce (malajský nasi lemak), dávají zelenou barvu dezertům a kokosovému džemu kaya a v Thajsku se do nich balí kuřecí maso při přípravě pokrmu gai hor bai toey (thajsky se pandán jmenuje bai toei).

Betelový ořech a betelový pepř: rostliny společenského rituálu

Pod pojmem „betel“ se skrývají dvě různé rostliny. Pepřovník betelový (Piper betle, čeleď pepřovníkovité – Piperaceae) je popínavá liána původní od Indočíny po Malajsii, pěstovaná pro listy. Areka obecná (Areca catechu, čeleď arekovité – Arecaceae) je štíhlá palma, kterou Kew uvádí jako původní na Filipínách; její semeno se obvykle nazývá „betelový ořech“, přestože botanicky nejde o ořech. Tzv. betelové sousto vzniká zabalením kousků arekového semene do betelového listu potřeného hašeným vápnem, někdy s přídavkem tabáku. Při žvýkání barví sliny a zuby do červena.

Kulturní význam betelu je v regionu mimořádný. Ve Vietnamu se slovní spojení trầu cau (betel a areka) používá přímo jako synonymum pro sňatek a podnos s betelovými listy a arekou patří ke svatebním obřadům. Podobně v Kambodži příchod podnosu s betelem k rodině nevěsty tradičně ohlašuje záměr uzavřít manželství.

Tamarind: africký host v thajské kuchyni

Tamarind indický (Tamarindus indica, čeleď bobovité – Fabaceae) je mohutný stálezelený strom s luskovitými plody. Navzdory druhovému jménu „indica“ pochází z Afriky – Kew uvádí jako původní areál Madagaskar a Komory a u celého rodu přiznává, že přesný původ není jistý. Samotné slovo tamarind pochází z arabského tamr hindí, „indická datle“.

Kyselá dužnina plodů (thajsky makham) je základem omáčky do pad thai a dodává kyselost kari kaeng som. Provincie Phetchabun je známá sladkými odrůdami tamarindu, kterým každoročně věnuje vlastní slavnost. Mimo kuchyni se kyselá dužnina v některých asijských zemích tradičně používá k leštění mosazi.

Kratom (Mitragyna speciosa): botanika a historie v Thajsku

Kratom (Mitragyna speciosa, čeleď mořenovité – Rubiaceae, kam patří i kávovník) je tropický strom původní podle Kew od poloostrovního Thajska po Novou Guineu. V Malajsii se nazývá ketum. Listy obsahují alkaloid mitragynin, kvůli kterému je rostlina v řadě zemí regulována.

V jižním Thajsku je žvýkání čerstvých listů popisováno jako součást místních zvyků, spojená hlavně s fyzicky náročnou prací, například na kaučukových plantážích. Thajský zákon z roku 1943 zakázal výsadbu nových stromů – podle historických přehledů v době státního monopolu na opium. V roce 1979 byl kratom zařazen mezi omamné látky 5. kategorie, z nichž jej Thajsko vyřadilo s účinností od 24. 8. 2021. Od srpna 2022 platí samostatný zákon, který mimo jiné zakazuje prodej osobám mladším 18 let. Podrobněji o rostlině v článku Co je to kratom.

Časté otázky – asijské byliny

Použité zdroje: Royal Botanic Gardens, Kew – Plants of the World Online (POWO), záznamy Curcuma longa, Alpinia galanga, Cymbopogon citratus, Pandanus amaryllifolius, Piper betle, Areca catechu, Tamarindus indica a Mitragyna speciosa (staženo 21. 10. 2026); Royal Botanic Gardens, Kew – druhový profil Curcuma longa; PROSEA (Plant Resources of South-East Asia) – Pandanus amaryllifolius, Alpinia galanga; IARC Monographs on the Evaluation of Carcinogenic Risks to Humans, Vol. 85: Betel-quid and Areca-nut Chewing and Some Areca-nut-derived Nitrosamines, WHO/IARC, 2004; Tilleke & Gibbins – Thailand Decriminalizes Kratom in Amended Narcotics Act, 30. 6. 2021; Tilleke & Gibbins – Thailand’s New Legal Framework for Kratom, 2022; Transnational Institute – Kratom in Thailand: Decriminalisation and Community Control?; Transnational Institute – Kratom: the creation of a threat; Kalayasiri a kol., Drug control and regulation in Thailand, J Health Sci Med Res 2019;37(2):157–162; Národní knihovna Singapuru – Infopedia, Pandan; nařízení vlády č. 456/2025 Sb. Informace mají obecný informační charakter a nejsou zdravotním doporučením. Právní stav ověřen k 21. 10. 2026.

Úvodní fotografie: Takeaway, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.